✍ RECENZE: Pes Jejího Veličenstva

Chcete vědět, co má britská královna v šatníku? Milovníci britské královské rodiny budou nadšeni. Podívat se přímo do královských komnat, a to ještě očima psa, který tak nějak nemusí dbát na královskou etiketu - to je snad ten nejlepší nápad, jaký může spisovatele napadnout, když si usmyslí, že napíše "pohádku" o britské královně!

Tohle je nesmírně milé, poetické, ale zároveň realistické vyprávění, snad ke cti Jejího Veličenstva? Navíc pohledem psa, štěněte, které z příkrých a drsných podmínek vchází přes práh královského paláce, aby tam žilo a stalo se součástí smečky královských corgiů.

Ano ano, klidně si najděte, jak vypadá plemeno corgiů, protože to jsou pejsci, kteří opravdu jsou po boku britské královny na oficiálních fotkách. Příběh opravdu vychází ze skutečných reálií. Další bod pro čtenářské nadšení, nemyslíte?

Roztomilé čtení plné hluboké moudrosti

Samozřejmě berme v potaz, že je to smyšlený příběh, ale velmi často jsem se přistihovala při myšlence, že tomu tak není. Že takhle to možná ve skutečnosti je. Byla to hloubavá a neustále vlezlá myšlenka. Že za zdmi Buckinghamského paláce je tajemství nejen v podobě mystické přítomnosti všech královských předků celé monarchie, ale také laskavá moudrost královny. A někdy i věci značně překvapivé...

"V Buckinghamském paláci je šatní skříň, o které ví jen hrstka lidí. Její existenci královna velmi přísně tají. To, k čemu tento šatník slouží, by totiž šokovalo i královniny nejbližší komorné. Je to něco, co celé ochránce Jejího Veličenstva způsobuje prudké bolesti hlavy. Nejde o to, že by na celé šatně nebo jejím obsahu bylo něco tak neobvyklého. Jen málokdo by však věřil tomu, k čemu královna obsah tohoto šatníku prakticky používá.

Sám jsem tento skrytý rozměr Její Výsosti objevil až několik měsíců poté, co jsem se přidal ke královské rodině. Winston s Margaret zůstali ten týden ve Windsoru. Léčili se tam ze střevní chřipky, která je skolila. Tak jsem se stal jediný corgiem, který královnu doprovázel do města, a také bezděčnou příčinou nejhoršího bezpečnostního selhání za několik posledních desetiletí."

A zrovínka za touto scénou se rozvine malý napínavý příběh, který by snad do královny nikdo neřekl. A který si zapamatuju, protože budu pořád přemýšlet, jestli zrovna tohle není pravda. Opravdu chodí královna mezi prostý lid takovým způsobem, jakým to David Michie napsal? A sotva se stačíte rozkoukat, je tady další rozměr této knihy. Mystika, tajemství a další... "kdyby"...

... viděli jsme ji ozdobenou nádhernými klenoty, s korunou a v hermelínovém plášti, s panovnickým žezlem a mečem, s vysokým bílým límcem v celé její starobylé kráse.

"Alžběta," pronesla naprosto zřetelně.

"A... proč jste tady?" Její Výsost to nijak nevyvedlo z míry. Ptala se dál laskavým klidným hlasem, v němž byla znát sympatie vůči bytosti, která působila trochu ztraceným dojmem.

Alžběta se otočila zpátky k oknu. "Protože..." zdálo se, že si pečlivě promýšlí odpověď, "jsem se provdala za Anglii."

Oba jsme pozorně sledovali každé její hnutí, když nás z chodby vyrušil jakýsi zvuk a pak se ozvalo jemné zaklepání na dveře.

"Je všechno v pořádku, madam?" chtěla vědět ochranka.

V tom okamžiku Alžběta zmizela.

"V naprostém," prohlásila královna a dívala se při tom dolů na mě. Nejspíš ji zajímalo, jestli jsem Alžbětu viděl také jako ona. Chtěl jsem ji ujistit, že jsem to všechno prožil s ní, a tak jsem pevně přitiskl čumák k jejímu kotníku. Byl jsem svědkem toho, že se dvě královny Alžbět ocitly v jedné místnosti a mluvily spolu, přestože každá žila v úplně jiném století.

Možná je to jedna z nejhezčích knih o britské monarchii

... byť je celá smyšlená. Protože právě to snění, ta velká a načechraná "kdyby" dávají neopakovatelnou příchuť. Malebný příběh proložený moudrými rozmluvami, lidskými pochybnostmi a zcela obyčejnými vlastnostmi samotné královny.

Takže zachumlejte se do deky a ponořte se do pocitu pohody, pohádky pro dospělé a do světa královského psa, který vytvořil David Michie.

Autor: Renata Petříčková